Život bez hranic (1) Hádky

27. května 2013 v 18:10 | Pett |  Život bez hranic

Byl krásný letní den a prudké slunce Julii oslepovalo. Šla zrovna ze školy a na ramenu měla tašku plnou knih. Zastavila se před parkem. Z kapsy od sukně vytáhla mobil. Na obrazovce byl obrázek, jí a její nejlepší kamarádky na dovolené. Chvíli váhala a nakonec zamířila přímo do parku na její oblíbené místo, kde si sedla do svěží trávy a záda si opřela o velký strom. Podívala se opět na telefon a netrpělivě si s ním pohrávala. Pochvíli se displeji rozsvítila, sms-ka. Netrpělivě ji otevřela. Otoč se =D. Za ní stál mladík o něco starší než ona. Vlasy světlé, oči šedé a na tváři mu zářil usměv. ,,Už sem myslela, že se neukážeš. ´´ Řekla Julie, když mu skočila kolem krku. ,,Přece tě nemůžu nechat samotnou. Na to tě, až moc dobře znám. A navíc je tu pouť a to si nenecháme ujít? Co? ´´ Mladík pohladil dívku, která hltala každé jeho slovo.
Byl večer a na obloze svítily jasné hvězdy. Klíče zarachotily v zámku a dveře se ztěžka otevřely. V celém domě byla tma. Co možná nejtišeji vešla Julie po vrzajících schodech do pokoje. Byla v bezpečí, svalila se na postel. V pokoji někdo rozsvítil. U dveří stál Juliin starší bratr, ruce založené na hrudi a v obličeji naštvaný výraz. ,, Doma jsi měla být v devět.´´ Naštval se na ni.
,,Ani telefon nezvedáš, mohla bys mi laskavě říct, kde jsi byla? ´´ ,,Byla jsem s holkama venku! A laskavě na mě nekřič, jsem už dost unavená. ´´Snažila se napodobit jeho povýšený tón. Jeho nazlobený vyraz se ve vteřině změnil, ve tváři se mu objevil vítězný usměv. ,, A toho cucáka na krku ti udělala která z tvých kamarádek?´´Řekl Will povýšeně. Julie si rychle rukou zakryla krk.
,, Vypadni ven! Okamžitě!´´ Hodila po něm polštář, ale minula. ,,Zítra si o tom ještě promluvíme, ale do té doby než se začneš chovat jako dospělá holka, máš zaracha.´´ Zamířil ven z jejího pokoje. Julie vybuchla vzteky, začala po bratrovy házet vše, co ji přišlo pod ruku. ,, Nejsi moje máma. Furt se ke mně chováš jak k malé holce, nic mi nedovoluješ, kdyby tady byla máma…´´ ,,Kdyby tady byla máma tak co? Myslíš, že bys mohla být dýl venku. Co by asi řekla na to, že jsou z tebe cítit cigarety? No?´´ V bratrových očích zářily jiskřičky. Bez dalšího slova se stočil a odešel z pokoje. Z očí jí tekly slzy. Sáhla pod postel, vytáhla deník a začala psát.
Milí deničku,
Všechno je stále horší a horší. Naše hádky jsou častější, než kdy jindy. Will se ke mě chová jak k desetileté holce. Nemůžu se dočkat, až se vrátí Antoni ze služební cesty. Tak strašně bych si přála, aby máma s tátou nikdy nejeli na tu pitomou loď. Jsou to už dva měsíce a těla se pořád nenašla, někde uvnitř věřím, že jsou živí a každou chvílí na mě a mé bratry myslí. Přála bych si mít aspoň nějaké znamení, že jsou živí. Je to všechno divný. Nedokážu poskládat rozumnou větu. Stýská se mi. Všechno zlé by přece mělo být k něčemu dobré, ale to je taky pěkná blbost. Proč sem v poslední době tak divná? Proč nedokážu myslet na nic jiného než na rodiče? Will tvrdí, že se chovám jak děcko, ale já jen potřebuji občas obejmout. Chci někomu říct, že je mi strašně, že nechci být tak sama. Kdyby tu nebyl Duke, tak nevím co bych dělala. Dost mi pomáhá, ani si nedovedeš představit jak moc. Chápe, jak se cítím. Jeho máma mu zemřela, když mu bylo 12 let. Byl na tom jak já, ale neměl nikoho, komu by to řekl. Já mám tolik přátel, ale nikdo mě nechápe. Často mi připadá, že ani moje nejlepší kamarádka a zpřísněná duše Luccy nechápe co jí říkám a možná to ani nechce pochopit.
Přečetla si poslední zápis. Vztekle s deníkem praštila o zem. Všechno v ní se míchalo a hlava ji třeštila. Z očí jí tekly proudy slz do doby, než usnula. Když se ráno probudila, všechno jí připadalo jako sen. Hodně zlý sen. Dole na ni čekal bratr a četl si noviny. ,, Vyspala ses? Řekneš mi už konečně, proč si hraješ na rebelku? Kvůli škole, kluk, na kterýho chceš zapůsobit? Vždyť to nejsi ty! Myslíš, že když se ke všemu zlému postavíš zády, tak to zmizí? Myslíš, že mi taky rodiče nechybí?´´ Zaskočil ji. ,, To se pleteš. Chybí mi, ale kvůli jedné špatné věci si nezničím život a neobrátím se ke všem zády tak, jako ty!…´´ Hlas se mu zlomil. Nastalo ticho. ,, Chci ti jen prostě říct, že tě poslední dobou nepoznávám a taky, že mi ta stará Julie strašně chybí.´´ Dodal tiše. Měla chuť pevně ho obejmout, ale neudělala to. S těžkou hlavou došla do kuchyně a nasnídala se. Zrovna když skládala do myčky nádobí, ozval se telefon z chodby. Zvedl ho bratr, ale po pár slovech poznala, že něco není v pořádku. Nastražila uši-,,To snad ne. Měli jste mi zavolat, už včera. Sestra je teď to poslední, na co můžu myslet. Hned tam jsem.´´ Julii bodlo u srdce. ,,Děje se něco?´´ Došla na chodbu kde se William připravoval. ,, Nestarej se. Ten hovor nebyl nic pro tvoje uši.´´ ,,Ale…´´ ,,Nesnaž se dělat žes nic neslyšela.´´ Bylo na něm vidět, že úplně zuří. Sebral klíče a vyrazil ven. ,,Myslela jsem, že máš dneska volno.´´ Zavolala za ním, ale on už nevnímal. Vzala telefon a vytočila číslo. ,,Halo tady Duke kdo volá?´´ Ozvalo se ze sluchátka. ,, Ahoj to jsem já Julie. Nemáš čas?´´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minnie Minnie | E-mail | Web | 6. června 2013 v 13:46 | Reagovat

Super :) Tak od toho nápad LWB? :) Hezká úvodka ;)

2 Pett Pett | E-mail | Web | 6. června 2013 v 15:51 | Reagovat

[1]: Jj přesně podle tohohle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama