Život bez hranic (16) Proč všechny krásné věci končí?

29. června 2013 v 12:43 | Pett |  Život bez hranic


Julie seděla na velkém kameni. Nohy měla natažené ve vodě. Kousek od ní byl vodopád. Přes čirou vodu bylo vidět, až na písečné dno. Ve vodě plavaly ryby a žáby. Slunce svítilo a u vodopádu byla vidět duha.
Všude bylo ticho, slyšet byla jen voda, jak šumí. Občas nějaký pták zapěl nějakou písničku nebo se ozvala některá z žabek. Vzduch krásně voněl. Ve vzduchu byla cítit voda a květiny co rostly všude okolo vodopádu.
Nikde kolem nebyli oni živáčka. Tohle byl opuštěný kus přírody, které se, zatím, člověk nedotknul. Tráva tady byla zelenější a svěží, nebo jako v parku nebo na školní zahradě. Byl to dokonalý ráj.
Julie měla obličej natočený k slunci, které příjemně hrálo. Čas jako byl tu neexistoval. Ani bolest tu nebyla. Cítila se nejlépe za poslední dobu. V hlavě měla jediné. Tuhle krásnou přírodu.
Ve vodě se ozvalo velké žbluňknutí. Tohle bylo na žábu moc velké. Líně otevřela oči. Z vody na ni koukaly dvě velké, modré oči. S údivem otevřela pusu. Před ní byla vodní víla. Za ní se vynořily dvě další.
Byly krásné. Mile se na Julii usmívaly. Mezi prsty měly blány. Vesele na sebe cákli a smály se. " Ahoj! Nepobavíš se s námi?" Zeptala se Julie jedna z nich. Julie byla jako přimražená k místu kde stála. S údivem otevřela pusu. " Co…kdo ale jste?" Vydala ze sebe. Necítila se ohrožená. Jen jí připadalo, že tohle, už od někudy zná.
" Ty víš, kdo jsme! Pojď už!" Volala na ni druhá. " Ano! Čekáme na tebe!" přidala se k ní další. Někoho jí silně připomínaly… " Já…já nevím…" Vydechla Julie. " Tak honem, Julie! Jen si zahrajeme! Skoč!" Žadonila první z nich. " Jako žabka!" Dodala. Julie si chytila nos a bez přemýšlení, skočila do vody v oblečení.
Jedna z vodních víl ji chytila za ruku a táhla vodou. Teď si Julie Uvědomila koho jí víly připomínaly. Chloe, Katie a Luccy. Julii začal docházet dech. Víla ji táhla hlouběji a hlouběji. Nevypadalo tak hluboké. Připustila si. Musím se nadechnout! Začala sebou prudce smýkat, ale víle nevyklouzla. Byla silnější…
Julie sebou prudce škubla a posadila se. Do něčeho však vrazila a znovu ležela na polštáři. Byl to jen sen. Uklidňovala se. Pevně se chytla za bolavé čelo. " Promiň." Ozvalo se nad ní. Otevřela oči. Nad ní se skláněl Chris a držel se za nos. " Co tu děláš?" Julie se pomalu posadila. " Přišel jsem tě probudit Šípková Růženko." Usmál se na ni. " To už je doopravdy sobota?" Zeptala se sklesle. " Nebuď z toho smutná. Nejsi tu naposled." Postavil se. " Pojď dole máme připravenou snídani." Pobídl ji.
Katie seděla vedle Michaela. Ten ji stále škádlil. Stále ji lechtal nebo do ní lehce šťouchal. Pokaždé, když se na něj otočila, aby přestal. Lehce ji políbil. Zřejmě ho to bavilo.Chloe seděla naproti Katie a povídala jí vtipy. "Babička s dědou jsou v kostele na mši. Babka se nakloní k dědovi a zašeptá: "Potichu jsem si prdla. Není to hřích, co mám dělat?" Dědeček odpoví: "Nejdřív si vyměň baterie v naslouchátku."
Julie vešla do jídelny a Chris za ní. Stále se držela za bolavé čelo. Michael se na ni usmál. Bez váhání se posadila vedle něho.
" Dobrý ráno." Usmál se na ni. " Co to máš na čele?" Zblízka si prohlédl červený flek. " To nic není." Mávla nad tím rukou.
Katie se o Michaela opřela. Držela se za břicho a hlasitě smála. Chloe na tom byla podobně. Dalo jí pěknou práci nespadnout smíchy ze židle. Všechno s úsměvem… Pomyslila si Julie. Katie byla veselá snad za každé situace.
Julie si vzala z tácku rohlík. Will jí nalil horký čaj. " Kde je Luccy?" Zahlédla se po místnosti. Michael polknul sousto. " Šla si dát ještě sprchu. Nemůže se srovnat s tím co se stalo Alexovi…" Julie sklopila oči. Je tak nespravedliví…
Michael ji obejmul kolem ramen. " Těšíš se domů?" Julie si prohlédla jeho výraz. " Ani ne…bylo to tu krásný…no...bude mi to tu scházet…" Špitla. " Neboj, jezdíme tu, alespoň jednou do roku." Pořádně ji ramena zmáčknul. " Au!" Sykla potichu. " Promiň, zapomněl jsem." Pustil ji. Zavrtěla hlavou. " To nic." Chris vstal od stolu a zamířil do herny. Michael se vydal za ním.
" Málem bych zapomněl." Prohlásil Will. Z kapsy vytáhnul pokrčenou, růžovou obálku. Podal ji Julie. " To je svatební oznámení!" Chloe na něho pohlédla. Julie si oznámení projela očima a poslala dál.
" To je fajn!" usmála se Katie. " Tvůj bratr náš všechny zve na jeho svatbu! Já ještě nikdy nebyla družička!" Chloin tón byl veselý. " Je ti něco?" Zeptala se Chloe Julie. " Ne jenom tomu nemůžu uvěřit."
Chris vzal jednu šipku a prudce ji hodil. " Tahle holka má zájem o tebe." Syknul na Michaela, který vešel do místnosti. Ten se v klidu posadil na gauč. " Julie je pro mě jako mladší sestra." Řekl klidně.
" Kdybys alespoň pochopil co je za poklad." Povýšeně si odfrknul. " Víš jakou bolest kvůli tobě prožívá? Neber to osobně, ale seš blbec. Neříkám, že ta bloncá byla krásná, ale Julie má dobré srdce. A navíc ji znáš, už dlouho, ale co víš o té blondýnce?" Chris se posadil Obkročmo na židli. " Jmenuje se Alex."
Anderson se postavil nad Julie. " Tohle si nech na památku." Podal ji tenkou knihu. Julie ji hned poznala, byla to ta, kterou četla, když se Chris ztratil. " Děkuju." Začala jí listovat. " Moc děkuju." Usmála se. Učitel hlasitě tlesknul. " Takže za necelou hodinu odjíždíme." Oznámil všem.
Luccy ležela v pokoji na posteli s hlavou zabořenou do polštáře. Nemohla přestat myslet na Alexe. Zachránil jí život, a když ji potřeboval zradila ho. " Alexi, já nechtěla." Zašeptala do polštáře. Z očí jí tekl proud slz.
Katie vyběhla schody. Chloe za ní cupitala. " Musíme se dobalit." Mávla na Julie. " Hmm." Došla až do patra. Obě už zmizely v pokoji.
" Luccy?" Vešla do pokoje. Luccy seděla na zemi. Kolena měla přitažené, až k bradě. " Luccy…" Vydechla, když si klekala ke své kamarádce. " Já ho miluju…" Brečela dívka. " Alex by určitě nechtěl, abys byla smutná." Obejmula ji. Luccy k ní vzhlédla. " Myslíš?" Přikývnula.
" Máš pravdu." Utřela si slzy. " Alex by nechtěl, abych brečela." Oprášila si oblečení. " Musím si ještě zabalit." Julie se na ni usmála.
" Já už mám všechno sbalený." Luccy ji trošku nevlídně odstrčila.
" Pozor." Julie se zašklebila. " deset minut a máš mě tu zase." Vyšla z pokoje a zavřela dveře. Luccy byla ráda. Teď chtěla být sama.
Julie nevěděla kam má jít. Posadila se na schody a hlavu si opřela do dlaní. " To nemáš nic lepšího na práci?" Chris se posadil vedle ní. " Asi ne…" Pokrčila ramena. " A co ty?" Prohlédla si jeho tvář. Byl smutný. Ta dívka pro něho znamenala hodně. " Za tenhle týden každý někoho ztratil." Nepřemýšlela nad tím, co říká. Šlo to z ní samo. Chris se zamračil. Alex.
" Na co teď myslíš?" Zeptala se Julie. Chris se zamyslel. " Na co myslíš ty?" Julie chvilku mlčela. " Na to jak je život neférový…jen bere, ale na oplátku nic nedá…" Chris souhlasil. " O koho si přišla ty?" Zeptal se jí vážně. " O lásku a hodného strýčka…" Řekla smutně. Nejbolestivější je dívat se do očí tomu, koho máme pořád rádi, i přesto, jak moc nám ublížil. Chris se postavil. " Musím ještě něco udělat." Sešel dolů. Julie otevřela deník, který měla sebou a začala psát.
Steve tahal Luciiny těžké kufry. Nedalo se popřít, že jich měla jak naseto! Položil je k stolku s telefonem a vydal se pro další. " Crrrr!" Ozvalo se. Otočil se na patě a zvednul sluchátko. " Haló? Tady učitel Anderson." Ohlásil se. "Vy jste Chrisův učitel?" Ozvalo se z druhé strany místo pozdravu. " Ano! Provedl snad něco??"
"Právě naopak! Volám kvůli objasnění situace, která nastala v jeskyni pravděpodobně včera." Řekl roztomilý dívčí hlas. " Mohu se zeptat s kým mluvím?" Učitel si nervózně promnul kořen nosu. S Chrisem jsou stále nějaké potíže... "To není podstatné. Jen nechci, aby došlo k omylu." Zády se opřel o zeď. " Tak povídejte slečno."
Milí deníčku,
miluju svoje rodiče, dali mi život, miluju svůj život, protože mám přátele, kteří mě podpoří. Nenávidím lásku...ta jediná mi ho zničí! Když už si myslíš, že bude vše v poho, najde se nějakej blb, kterej se zamiluje. Teď jsem ten blb já. Kdybych mohla bohu položit jednu otázku, zeptala bych se. "Proč já? Proč zrovna já?" Schováváme se, protože chceme, aby nás někdo našel....Utíkáme, protože chceme, aby nás někdo vzal za ruku a přivedl zpět...Necháváme si lámat srdce, abychom viděli, jestli někdo ty střepy vezme a slepí je zase dohromady....Ale co když ho neslepí?
Měla bych na tebe zapomenout... Máš pronikavé oči a strašně uhrančivý výraz v obličeji. Skvělý nápady a nejúžasnější smích... Že mi nerozumíš? Nedivím se… Tak dál... Tvůj pohled mě vždycky rozhodí,Tvůj hlas mě uklidní ,Tvůj úsměv mě rozzáří a okamžiky s Tebou mě naplňují... Pořád nic? Už nevím jak Ti to mám jinak říct. . . Ale jo, teď mě to napadá.. Co tohle: Miluju tě??
Říkáš: miluji déšť, ale když prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, aby jednoho dne neřekl: miluji tě! Přála bych si být vločkou,co ti padá na tváře...přála bych si být lehkým vánkem co hladí tvojí plet...přála bych si být časem..a být tak stále s Tebou.
Nenávidím Tě tak moc, že bych nejradši vzala zbraň a střelila ti kulku do srdce,ale miluji Tě, tak moc, že bych tu kulku raději předběhla, aby Ty jsi neumřel…Přišla jsem k rozumu a stojí to za to...dolejzet nebudu, tak ahoj zlato!!
Zabouchla deník. Po obličeji jí tekly slzy. " Ať už tě trápí cokoli, doufám, že tě jako tvůj pravý kamarád co nejrychleji utěším...!" Vedle ní. Chris ji pevně objal. Julie brečela ještě víc.
"To bylo takhle. Nevím, co vám Chris řekl a tak začnu od začátku. Napřed mi zachránil život. Když jsem spadla a bouchla jsem se do hlavy, kdyby tam nebyl Chris, umrzla bych. Následně jsme se spolu pohádali a já jsem použila chvat, který nazývám náhlá smrt. Před tímto chvatem se nedá nijak bránit a nikdo z těch, na které jsem to použila, se nevzpamatoval tak rychle jako Chris. Našla jsem jeho zbraň, ještě v době, kdy se vzpamatovával a namířila jsem ji proti němu. Pak mi došlo, co dělám za blbost. Při odkládání zbraně jsem si omylem postřelila břicho. Kdyby mě Chris nenašel a neoživoval by mě, nebyla bych tu teď." Mluvila dívka. "Takže on za nic nemůže, za všechno můžu já." Nakonec dodala.
Anderson byl zahlcen informacemi. " Mohu se vás zeptat, kde jste se ten váš kop naučila?" Zeptal se. " No, ani ne naučila. Spíše jsem ho vymyslela. Ty známé mi přišly málo účinné." Prohlásila dívka. "A kdybyste mi s tím chvatem nevěřil, až vás potkám, ukážu vám ho. Zatím ho ještě nikdo nepřečkal ve stoje, třeba budete první." Dodala dívka. " Věřím vám slečno." Prohlásil. " Takže vám Christopher nic neudělal?" Ujišťoval se.
" Jak neudělal! Zachránil mi život! A ne jen jednou, asi třikrát!" Zařval dívčí hlas. " Omlouvám se, ale s Christophere bývají stále jen potíže." Prohlásil. " Slečno mohl bych vás požádat o nějaký kontakt? Jako potvrzení i pro ředitele školy." Prohlásil. " Já nevím. Teď asi není zrovna vhodná doba, abych vám dávala nějaké kontakty na sebe. Je to příliš riskantní. Pro něj… " Zněla smutně. " Děje se snad něco co by ho nebo vás mohlo ohrozit?" Zeptal se rázně. "Mě určitě. A budu dělat cokoliv, aby jeho nic neohrozilo!"
" Co se vám děje?" Zeptal se. "To vám nemůžu říct." Schody zavrzaly a dolů sešel Chris. " Běž do herny!" Rukou zakryl sluchátko a poručil mu učitel rozladěně. " Dala byste mi prosím kontakt o Chrise se bát nemusíte." Prohlásil. . " Dobře. Ale nesmí se mu nic stát! Mé číslo je …" Steve si ho napsal na kousek papíru a strčil do kapsy kalhot. " Moc vám děkuju. Nemohu pro vaši bezpečnost něco udělat?" "Ne." Řekla důrazně. " Jak se jmenujete slečno?"
"Chris to ví." Prohlásila dívka. " Mohu pro vás něco udělat?" Nastala chvilka ticha. "To jsem já…" Zašeptala dívka. " Děje se něco?!" Zeptal se učitel. Nastalo ticho. " Haló jste tam slečno?" Nic.
" Haló?!" Ticho. " Jsem tu." Ozvalo se z telefonu. " Kde jste?"
" Přece tady, u telefonu." Prohlásila dívka. " Jak se jmenuje ulice, ve které jste?" Zeptal se. " Proč to chcete vědět?" Zeptala se panicky. " Chci vám pomoct…" Promnul si kořen nosu. "…nebudete mi to nejspíš věřit, ale pracuji pro policii." Dívku to zajisté vyděsilo. " Policie! Já myslela, že jste učitel!" Zakřičela. " Uklidněte se a řekněte mi kde jste…" Řekl klidně. "To je jedno! Jen se nedívejte na noviny." Prohlásila.
" Slečno řekněte mi kde jste a já k vám ihned pošlu někoho, kdo vás bude chránit." Začal být nervózní. "To jste vy! Konečně vás mám." Ozve se v pozadí. " Slečno kde jste? Co se tam děje?" Zeptal se nervózně. Ze sluchátka byl slyšet šum. " Haló?!" Nic. Po chvíli ticha zavěsil.
Rychlým krokem vejde do jídelny. Deny sedí u jednoho ze stolů a nohy má nahoře. " Deny okamžitě mi sežeň noviny!" Poručí mu.
" Christophere!" Vejde do herny. " Jak se jmenuje ta dívka, která byla s tebou v jeskyni?!" Chris se na něho nechápavě díval. " Alex…" Pokrčil rameny. " A dál!?" " Nevím." Postavil se. " Je jí něco?" Anderson vypadal jako naštvaný býk. Jen mu chyběly rohy a ocas.
Do pokoje přiklusal Deny s novinami. Dívka z vyšší vrstvy zmizela, policie si myslí, že jde o únos. Zněl titulek. Chris si prohlédl fotku. " To je Alex!" Prohlásil Chris. " Zavolej na základnu." Přikázal Denymu. " Dívka utekla z místní nemocnice." Přečetl Chris nahlas. Anderson se plácnul do čela. Tohle nám ještě scházelo!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama