Život bez hranic (3) Nečekaný výlet

6. června 2013 v 18:21 | Pett |  Život bez hranic


Julie a její kamarádky seděli v obýváku. Po celém domě se to hemžilo policisty. Do místnosti vešel William. Julie se stále klepala. Před očima stále měla svoji spolužačku, která vysela na třešni, kousek od oken do zahrady. ,,Ségra.'' Povzdechl Will těžce. Bez váhání ho pevně objala. ,, Co se stalo?'' Chlácholivě ji hladil po vlasech. Nedokázala ani mluvit. Upřela své křišťálově modré oči na okno. Pár minut jen tak seděla v jeho objetí. Policisté, jeho podřízení mu nosili různé papíry. Po chvíli přijeli rodiče Juliiných kamarádek.
Kolem osmi byl už konečně v domě klid. William rozdělal oheň v krbu a posadil se na gauč. Julie seděla v křesle, nohy stočené pod sebou a usrkávala čaj. ,, Málem bych zapomněl. Přišel ti dopis. Zítra v jednu se máš dostavit do školy. Pokud nechceš, nemusíš tam chodit.'' Jeho klidný tón ji fascinoval. ,, Já tam půjdu.'' Vyhrkla bezmyšlenkovitě. Proč mám jít do školy? Pomyslila si a hrnek s čajem položila na stůl. Protáhla se jako kočka. ,,Nevíš, o co jde?'' Nohy si přitáhla, až k bradě. Williamova tvář jí prozradila vše. Věděl to moc dobře, ale nechtěl o tom mluvit. ,, Jdu si lehnout, dneska toho bylo už moc.'' Špitla. Dlouho nemohla usnout. Všechno bylo těžší, než kdy jindy. Hlavu si zakryla dekou. Slzy nechala volně stékat po tvářích. William ji od dveří sledovat dokud neusnula, pak si sám šel lehnout.
Bylo kolem jedné hodiny v noci. William uslyšel křik. Rozběhl se k sestře do pokoje. Julie byla schoulená do klubíčka, pevně objímala plyšového vlka, kterého dostala k vánocům a křičela ze spaní. William s ní začal třást. Když se probudila, brečela. ,, Jsem tu s tebou. To byl jen zlý sen.'' Šeptal jí do ucha. ,, Já vím.'' Zašeptala. ,, Mám tě ráda.'' Její sevření povolilo. ,, Já tě taky.'' Ještě chvíli ji pozoroval. Začali se mu klížit oči. Přitáhl si k posteli křeslo.
Když se ráno probudil, byl zakrytý dekou. Z dolního patra slyšel televizi. Ustlal postel a šel dolu. Julie ležela na gauči a sledovala animovanou pohádku. ,, Dobré ráno.'' Pozdravila s úsměvem.
,, V kuchyni jsem ti nechala lívance.'' Protáhl se. ,, Díky.'' Pohladil ji. Přitom se snažil jí co nejvíc rozcuchat vlasy, které měla stáhnuté do gumičky. Na sobě měla hnědé elasťáky a modré triko. Vyběhl schody do poschodí. Julie jen tak ležela i přes zapnutou televizi ho slyšela, jak volá. Po pár minutách seběhl dolů. ,, Kam jsi volal?'' Zajímala se.
,, Do práce.'' Polkl. ,, Vzal jsem si na pár dnů volno.'' A postavil vodu na kafe. ,, Dáš si taky?'' Julie přikývla. ,, Proto jsi tak červenej?'' Will zavrtěl hlavou. ,, Můj asistent měl dnes ráno nehodu.'' Vytáhl plechovku s kávou. ,, Vyměňoval náplň v mojí kanceláři. No a ta stará mu bouchla. Nic se mu nestalo, ale je celej černej.'' Začal se smát. Julie jen zavrtěla hlavou. Za chvíli přišel William do obýváku. Posunula se, aby mu uvolila místo. Ze stolu si vzala hrnek a pořádně si kávu osladila. ,, Jak se cítíš?'' Zeptal se pozvolna. ,,Je mi fajn.'' Usmála se. ,, Co se ti v noci zdálo?'' Julie se zamyslela. ,, Zdálo se mi o mámě a tátovi.'' Promnula si oči. ,, Nechci se o tom bavit.'' Will jen přikývl.
,, Co dneska budeš dělat? Nechceš se podívat na Stmívání?'' Natáhl si nohy na stůl. ,, Stmívání?!'' Zeptala se nevěřícně. ,, Vždyť ho máš ráda nebo ne?'' Zašklebil se. ,, Já se dívám na Upíří Deníky.''
,, Není to náhodou seriál?'' Souhlasně se usmála. ,, Co se mrknout na Moderní popelku 2?'' ,, Tak jo.''
Za hodinu a půl. ,, Škoda, že taková popelka není opravdová.'' Povzdechl si. ,, To by ses té Popelky nahledal. Já i Luccy máme stejné číslo bot.'' Zasmála se. ,, To bys tu pravou nenašel ani za sto let.''
,, Rozdělíme si práci. Ty uklidíš a já uvařím. Co ty na to?'' Projela si vlasy kartáčem, co ležel na stole. ,, I kdybych nesouhlasila tak musím...'' Vstala a začala uklízet věci ze stolu.
Hodiny odbíjely půl jedenácté. Julie zrovna douklízela svůj pokoj. Seděla na posteli a prohlížela si fotku, na které byla společně s Luccy, Chloe a Katie.
Pozorně si prohlédla Luccy. Štíhlá postava se jí moc nezměnila. Vždyť dvakrát týdně sportuje. V pondělí Latinsko-americké tance a v pátek závodně plave. Vlasy jí, ale porostly asi o šest centimetru. Šedé upřímné oči a ústa, na kterých je stále úsměv. To je celá ona. Ve škole je považovaná za vzornou studentku. Nemusí se moc učit, stačí jí, když si to přečte. Má bohaté rodiče a bydlí ve vilce na kraji města. Je jedináček. Miluje sukně a podpatky. Také má moc ráda zvířata, ale rodiče jí kromě králíka, morčete nebo křečka nechtějí nic jiného dovolit.
Chloe je trpělivá, hravá a často i dětinská. Ráda sportuje jako Katie a Luccy, ale na rozdíl od nich chodí hrát dvakrát týdně Basketbal. Její výhodou je, že může sníst cokoliv a nepřibere. Tmavě hnědé vlasy jí sahají až k lopatkám. Když na člověka upře své hnědé oči, každý přizná i to co neudělal. Miluje trička s vtipnými obrázky a zářivé laky na nehty. Na rozdíl do Luccy má dva nevlastní mladší bratry, dvojčat. Matt a Andy 8 jsou strašně divocí, a když je člověk nechá jen chvíli bez dohledu, zničí celý byt. Chloe miluje jízdu na kole, protože její táta závodně jezdí. Dokonce byl jednou druhý na slavném závodě Tur de France.
Katie je věčný smíšek. Bez ní by snad to ani nešlo. Nikdo si naši partu nedokáže bez Katie představit. Má ráda horory, máslový popcorn a vybíjenou. O své světle hnědé vlasy se pečlivě stará. Nikdy by na sebe nevzala sukni ani podpatky. Taky ráda sportuje, ale na rozdíl od holek hraje florbal a závodně raftuje. Strašně obdivuji její modré oči. Bydlí s rodiči, starší sestrou Amy 17 a mladším bratrem Tomem 5 v rodinném domě ve vedlejší ulici. A ještě spolu s holkama chodíme do dramáťáku. Katie říká, že je tam někdy nuda, když se probírají básničky, ale Luccy, Chloe a mě to baví skoro vždycky, nejhorší na tom je že je to dvakrát týdně, sice se toho hodně naučíme, ale zabere to hodně času.
A co já? Vstala z postele a postavila se před zrcadlo. Jsem jen o dva centimetry menší než Luccy. Sporty mě moc nebaví, ale ráda bruslím. Postavu máme s holkami podobnou, a proto si často půjčujeme oblečení. Zrzavé vlasy si pravidelně žehlím a křišťálové oči zvýrazňuji tužkou a řasenkou. Zbožňuji kreslení. Mám dva starší bratry. Williama 20 a Antonia 26. Antoni je dva měsíce zasnoubeny. William nevydrží s holku víc jak měsíc. Poslední dobou se zajímá jen o práci. Antoniho jsem neviděla tři týdny…… Z myšlenek ji vyrušil bratrův křik, který se ozýval z dolního patra.
,, Ségra oběd!'' Ozvalo se z kuchyně po několikáté. Když seběhla dolů, na stole už bylo nachystáno. Pustili jsme se do jídla. ,, Před chvílí volal Antony. Kolem šesté by měl být doma.'' Zazářili jí očka. ,, Neměli bychom ho přivítat?'' Zamyslela se. ,, Třeba jako minule s tou vodou?'' Zasmál se William. ,, Ten kýbl nad dveřmi byl připravenej pro tebe.'' Bránila se. Snažila se nesmát, ale nešlo to, do očí se jí vrhly slzy.
,, Ten výprask, ale stál za to.'' Procedila skrz dusivý smích. Při vzpomínce na to, jak jako malá dostala pořádně na zadek, se rozesmála ještě víc. ,, Dostal pořádně vyhubováno, za to, že mě přehnul přes koleno.'' Utřela si slzy. ,, To snad ne, za čtvrt hodiny jedna!'' Zadusila se knedlíkem. ,, V klidu to dojez. Hodím tě do školy autem. Jsou to tři minuty jízdy.'' ', Naskládej to nádobí do myčky.'' Upozornila ho a běžela se do pokoje připravit. Vlasy si vyčesala do vysokého culíku. Na sebe si vzala nátělník s tučňákem a tříčtvrtáky. Z pod postele vytáhla tašku přes rameno. Do ní hodila mobil, klíče a peněženku. Cestou zpátky chtěla nakoupit.
Ke škole dojela za dvě jedna. Dveře byly otevřené, bez váhání šla dovnitř. Když byla v budově, uvědomila si, že neví, kam má jít. Procházela chodbou, když z kabinetu uslyšela hlasy. Arogantní mužský hlas: ,, ……No jistě budu za ruku vodit ještě nějakou holku. Nemám zájem jí dělat chůvu.'' Druhý mužský hlas. Hádala, že patří nějakému učiteli. ,, Nic jiného ti nezbývá. Hrozí ti vyhození ze školy….'' V tu chvíli se dveře otevřely. Julie na poslední chvíli uskočila. Ve dveřích stál tělocvikář. ,, Julie. Ostatní čekají v učebně Chris tě tam odvede, já za vámi hned přijdu.'' Pravil mile. Chris otráveně zakoulel očima, ale radši neodporoval. Julie si prohlédla spolužáka a přikývla. Učitel je sledoval, dokud nezašli do dveří na druhém konci chodby.
Ve třídě, už byla Luccy, Chloe, Katie a spolužák Michael. Všichni čtyři se zrovna smáli nějakému vtipu. Katie si lehla na lavici. ,, Julie.'' Zamávala jí Luccy a běžela ji obejmout. ,,Ahoj.'' Pozdravila všechny v místnosti. Věci si položila k lavici, kde seděla Luccy. ,, Nevíš o co jde?'' Naléhala Katie. ,, Michael to ví, ale nechce nám nic říct.'' Pokrčila ramena. ,, Možná to ještě ví Chris.''
Do třídy vešel jejich tělocvikář, pan Anderson. Pokynul, ať nevstávají. ,,Jsem rád, že jste všichni přišly.'' očima přejel dívky. ,, Je těžké to vysvětlit, a proto vás žádám, abyste nedělali hlouposti a poslouchali.'' Pohled zanechal na Chrisovi, který se tvářil jako při zkoušení před tabulí. ,, Naše škola má povinnost vybrat strážce. Je to zvláštní, tihle strážci jsou něco, jako tajní agenti. Nejspíš vám to zní jako pěkná hloupost.'' Dívky se tvářily všelijak a Katie čekala, že je to nejspíš nějaká televizní šou. Luccy zářily oči, připadalo jí to jako nějaká detektivka od Agáty. Chloe myslela, že si z nich učitel dělá psinu. Julie přemýšlela, jestli je něco takového vůbec možné.
,, Byly jste vybrány podle vašich schopností.'' ,, My a agentky? To je fakt pěkná blbost, příště to zkuste na někoho jiného.'' řekla Katie a uchichtla se. '' Dívky se začaly smát a pak se s vážným a naštvaným výrazem začaly všechny balit. ,, Čekal jsem to.'' Vzdechl podrážděně. ,, Chlapci je to na vás.'' Pokynu a sedl si za stůl. Dívky se zastavily a čekaly, s čím zase přijdou oni. Michael si sedl na lavici. ,, Pravdou je, že na začátku roku jsme tu taky seděli a nevěřily jsme tomu.'' Začal Michael. Christopher dělal jako by se ho to netýkalo. ,, Je to dost bláznivý. Našim úkolem je chránit lidi, které nám agentura přidělí, nebo řešit úkoly. Asi si myslíte, že si tu děláme srandu.'' Prohlédl si obličeje spolužaček.
,, Myslíš to vážně?'' Zeptala se Luccy s nadšením. Přikývl. ,,Ehm ehm.'' Odkašlal si učitel. ,, Do ničeho vás nechceme nutit. Ale pokud máte zájem budeme velice rádi.'' ,, Já bych do toho šla.'' Přiznala hned Luccy. Chloe si ji nevěřícně prohlédla. ,, Zní to lákavě však všechno má své ale…'' Pan Anderson se posadil. ,, Je to nebezpečné. Nikdo vám nezaručí, že se vám nic nestane. Pokuď byste měly zájem, poskytneme vám řádný výcvik.''
,, Já do toho půjdu taky.'' Přihlásila se Julie. Luccy se na ni radostně usmála. ,, Já taky.'' Řekla Chloe, hlas se jí jemně chvěl. Nastalo hrobové ticho. Všichni se podívali na Katie. Katie se zasmála. ,, Že je to nějaká reality šou?'' Christopher se usmál. Hrábl do tašky. ,, Myslíš, že by mi v reality šou daly opravdovou zbraň?'' Zeptal se pohrdavě, když na ni mířil. ,, Christopehere okamžitě tu zbraň schovej!'' Napomenul ho učitel. ,, Máte ji požívat jen v nebezpečí!'' ,, Ta je pravá?'' Zeptala se Katie nevěřícně. ,, Jo.'' Vytáhl náboje a poskládal je na stůl. Katie vypadala, že se každou chvílí zvedne a uteče, protože má ráda dobrodružství a bláznivé věci, tak jim na to přikývla. Pan Anderson se tvářil zmateně. Z ničeho nic se usmála. ,, To je super. Jako mála jsem chtěla být špionkou.'' Michael se zasmál. ,, Ke špionům máme dost daleko. My jen chráníme životy.'' Posadil se do lavice. ,, To nevadí já chci do toho taky.''
,, To je úžasné. Měli bychom co nejdřív začít s vaším tréninkem.'' Zamyslel se. Každé z dívek podal papír. ,, Lyžařský výcvik.'' Přečetla Luccy nahlas. ,, Co to je?'' ,, Od zítřka začínáte trénovat.'' V učitelově tváři zahlédla usměv. ,, Lyžování bude jen za odměnu.'' ,, Je konec září. Není lyžování pěkná blbost?'' Zeptala se Chloe. ,, V Alpách máme výcvikové středisko.'' Přiznal. ,, Nevím, jestli my to rodiče dovolí. Je to dost na rychlo a my teď nemáme na Alpy peníze.'' Upozornila Katie. Pan Anderson přikývl. ,, O peníze si nedějte starosti vše platí agentura. Sebou si máte vzít jen nějaké peníze na nákupy něčeho dobrého v bufetu a samozřejmě oblečení. Zítra sraz v 10:00 přesně. Kdo nepřijde včas, má smůlu. A ještě něco, nikdo se o agentuře nesmí dozvědět.'' Poslední větu dodal výhružně.

Když vycházely ze školy, bylo pár minut po čtvrté. Julie se rozloučila s kamarády a zamířila do obchodu. Domů došla v pět. Když odemknula dveře, zjistila, že bratr doma není. Na telefonu na chodbě blikal záznamník. Zmáčkla červené tlačítko a poslouchala. ,, Ahoj Julie tady William. Nemohl jsem se ti dovolat. Jsem v nemocnici. Nejspíš budeš naštvaná, ale skočil jsem do práce, a před budovou jsem to koupil od nějaký ho idiota co chtěl jít dovnitř… Podle doktora by mě zítra mohly pustit. Doma si o tom promluvíme. Čau.'' Zavěsil. Julie se posadila na zem. ,, Ty bys bez té práce nevydržel ani den.'' Procedila skrz zuby. Zašla do kuchyně udělat si čaj, aby se zklidnila. Když dávala sáček do hrnku. Někdo ji zacpal pusu a chytil ruce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | 11. června 2013 v 18:24 | Reagovat

to nemyslíš vážně proč je to tak děsivé :/
nemužeš z toho uělat romantiku O.o jinak krásně napsané ;)

2 Pett Pett | E-mail | Web | 17. června 2013 v 11:55 | Reagovat

[1]: Tohle je jen začátek a neboj romantiky bude dost :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama