Na dně a ještě níž (7) - Klid a pohoda

11. července 2013 v 10:21 | Luci |  Na dně a ještě níž

Jack se pracně vydrápal na nohy. Záda mu krvácela a nejraději by zůstal ležet. Bylo mu jasné, že by ale vykrvácel. Mellisa by mu nikdy nepomohla. Dotáhl se k telefonu na chodbě. Vytočil číslo. Telefon na druhém konci zvonil. Zvedni to, zvedni to, modlil se Jack v duchu. Než to volaný zvednul, šel v bezvědomí k zemi. Už neslyšel, jak se z telefonu ozývá zmatené "Ahoj Jacku… Jacku!"

"Chutnalo?" zeptá se s úsměvem Natali, když dojí. Jeho zranění jako by najednou nebylo tak vážné, tak bolestivé. Natali mu úsměv oplatí, ale neodpoví. Ještě pořád se spokojeně láduje. Jack ji nechá a vydá se po domě. Není nějak extra pěkně zařízený, spíš účelně. Nahoře jsou dvě ložnice a koupelna, dole pak kuchyň, obývák, nějaká zamčená místnost a chodba s dveřmi ven. Zkusí je otevřít, ale tentokrát takové štěstí nemá. Jsou zamčené. Někdo se pojistil, abychom neutekli, napadne ho v mžiku a vyběhne po schodech do ložnice, kde nechal Natali. Po jídle má hned více energie a nic mu nepřipadá tak strašné. Natali už zatím dojedla a spokojeně odpočívá na posteli. "Jak si nás od tama vlastně dostal?" zeptá se ho po chvilce ticha zvědavě. "Nedostal… Nevím, kde to jsme a ani jak jsme se sem dostali. Taky nevím, jak odsud. Okna jsou příliš malé a dveře zavřené." prohlásí Jack tiše. Teprve teď mu dochází, v jaké lapálii vlastně jsou.

Malátně otevřel oči a zasténal. Leží na břiše až v příliš známém pokoji. Záda ho bolí podstatně méně, ta doktorka vážně ví, co dělá. Malátně si sedne. Nejraději by byl na míle daleko z tohoto města a místo toho je v práci, teda spíše v nemocnici, která je pouze pro zaměstnance agentury. Nikdo další by se tam totiž ani nevešel a i kdyby, nikdo se nemá dozvědět, co tihle agenti vlastně všechno provádí. "Jacku! Měl jste zůstat ležet!" ozve se ode dveří naštvaný hlas vrchní sestry. Rázná starší dáma si to k němu namířila a zatlačila ho zpátky do postele na břicho. "Měl jste dneska štěstí, co se vám vlastně stalo? Dívala jsem se do spisů a nemáte nahlášenou žádnou misi. Někdo vás přepadl z pomsty?" zeptala se zvědavě, zatímco mu záda ošetřovala. "Dalo by se to tak říct." zakňučí Jack. Ucítí prudké bodnutí jehlou a látku vnikající mu do těla. "Teď budete spát, ať vás můžu pustit domů." oznámí mu sestra, než mu ztěžknou víčka a on usne.

"Musíme se odsud dostat, počkej tu, jdu najít cestu pryč." Zavelí Jack jako generál a hrne se ke dveřím. Toto dobrodružství se mu vůbec nelíbí a nejraději by byl, kdyby tohle byla jen mizerná noční můra. "Jdu s tebou." oznámí mu Natali vesele a doběhne ho. "To teda nejdeš! Seš holka a já jsem starší, postarám se o tebe a ty mě musíš poslouchat!" sykne Jack naštvaně. Nechce, aby se jeho milované sestře cokoliv stalo. "Jsi starší sotva o půl hodiny, takže tím se neoháněj. A to, že jsem holka na mě taky nevytahuj! Prostě tu sama nebudu a tečka." Vzteká se Natali. Jack se zamračí a z vrchu se na ni podívá. Je rád za těch pár centimetrů, o které je vyšší. "Zůstaneš tady!" zavelí. Natali se přikrčí a přikývne. Už mu nechce odporovat. Jack se usměje a vyjde ze dveří. Je spokojený, že dosáhl svého. Seběhne schody dolů a dá se do zkoumání vchodových dveří. Natali se zatím uvelebí nahoře v ložnice a spokojeně podřimuje. Nakonec je vlastně ráda, že s ním nešla. Je raději v bezpečí, v klidu a pohodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minnie Minnie | E-mail | Web | 15. července 2013 v 12:24 | Reagovat

Já nevím, co mám k tomu napsat :D Prostě hezká kapitolka

2 Katee Katee | Web | 5. října 2013 v 14:38 | Reagovat

Myslím, že dlouho v klidu a pohodě Natali nezůstane :D Pěkné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama