Život bez hranic (18) Nepodceňuj drobnosti

1. července 2013 v 12:46 | Pett |  Život bez hranic


Julie se posadila na gauč a nohy dala na opěradlo. Konečně doma… Cítila se slabá a ospalá. Bolelo ji celé tělo a nejvíc levá ruka. Will se posadil na křeslo. " Každou chvílí přijede Antony potřebuje vyřešit ještě něco ohledně zítřka. Jo a dneska večer k nám přijde moje přítelkyně." Julie se posadila. Nemohla uvěřit vlastním uším.
" Ty máš přítelkyní?!" Zeptala se nevěřícně. Kývnul. " O večeři se postarám. A pokuď si chceš přiveď si někoho taky. Aby ses necítila nějak neférově." Podíval se na hodinky. " Musím do práce. Vrátím se kolem třetí." Přesunul se do chodby a začal se chystat. " Je aspoň hezká." Julie ho pozorovala z gauče. " Je hezká, štíhlá. Má černé vlasy, světlou pleť a milý usměv. " Popisoval jí zasněně svoji velkou lásku.
" Radši bys měl jít." Julie se zatvářila otráveně. Will po ní hodil nasupený pohled. " Doufám, že se večer budeš chovat normálně a né jako blbá puberťačka." Jeho tón zněl výhružně. " Neboj, už jsem velká holka. A co Antony? Říkals, že něco potřebuje." Vzpomněla si.
" Říkal jsi, že jsi velká holka. Tak mu zvládneš pomoct." Zabouchl dveře.
Julie si lehla. Bylo sotva deset hodin a ji, už přemáhala únava. Pod hlavu si přitáhla pár polštářů a zavřela oči. Celý dům voněl po levanduli. Jako, když tu ještě byla máma. Teď si připadala uvolněná. Z kuchyně slyšela mámin hlas. Prudce se posadila, až ji bodlo v boku.
" Mami?" Špitla tiše.
Z kuchyně něco opravdu slyšela. Pomalými, ale odhodlanými kroky se tam vydala. Za stolem seděl Antony. " Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Obrátil se k ní. Julie se posadila vedle něho, byla rozespalá a moc jí to nemyslelo. " Nemůžu uvěřit, že se, už zítra berete." " Já taky." Usmál se na ni bratr. " Co to máš?" Prohlédla si dřevěnou truhličku.
" Ta je tátova." Jemně se usmál. " Schovával si do ní nějaké věci, aby nezapomněl na hezké chvilky s námi." Otevřel truhličku. Na spodu byly nějaké fotky. Většinu věcí máma považovala za harampádí a chtěla je vyhodit. " Vzpomínáš na tohle?" Před očima jí zamával ježkem v kleci.
V minulosti
Julie se uraženě posadila vedle svého táty. " To nejde!" Vztekala se. Otec položil noviny a otočil se ke své dceře. " Zlatíčko, nikdy neříkej, že něco nejde, protože vždycky se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to." Varoval ji klidně. Do pokoje vešel Will. " Chytej." Hodil ji rozebraného ježka v kleci. Julie se vítězoslavně zašklebila. " Táta má pravdu vždycky se najde nějakej blbec, kterej to udělá!"
V přítomnosti
" Ještě týden jsem se mu posmívala." Usmála se Julie. " A on ti přestal říkat žabko a tebe to strašně zlobilo, pamatuješ?" S úsměvem přikývla. " Hele proč mi tak vlastně říkal?" začala skládat fotky na hromádku. " Když ti byli asi tři jezdili jsme k Wolletru. To je tenhle vodopád." Ukázal na jednu z fotek. To je ten vodopád z mého snu!
" Učila ses tam plavat a máma jednou prohlásila, že plaveš jako žabka. Tobě se to líbilo a chtělas, ať ti tak říkáme." Usmál se.
" Už si pomatuju!" Vyhrkl. " Představovala jsem si, že na dne jsou vodní víly a tak jsem se chtěla naučit plavat, abych je mohla navštívit!" Antony se usmál. Julie mu usměv oplatila. Její pozornost zaujala kovová krabička s obrázkem vážky. " Co je to?" ukázala na ni prstem. Bratr jí krabičku podal. Byla velká, že by se do ní vlezl sotva klíč. " Otevři ji." Pobídl ji. Poslechla ho. Uvnitř byl opravdu, malý klíček. " K čemu je?" Zeptala se. " Ukážu ti to."
Vyběhl schody a zastavil se v ložnici rodičů. Koberec posunul pod okno. V podlaze se objevily dvířka. " Odemři to." Znovu ji pobídl. Julie pomalu odemkla dvířka. Uvnitř ležela nějaká krabice. Bratr ji vytáhnul a otevřel. " To snad ne!" vykřikla Julie.
Bratr držel máminy svatební šaty. Byli krásné. " Máma si vždycky přála, aby ses vdala v nich, proto je schovala." Položil je na postel. Byli krásné. " Ale já se nevdávám. To ty se ženíš." Prohlásila Julie. " To nevadí, vyzkoušej si je." Julie neváhala.
" Jsou nádherný!" Prohlížela se v zrcadle. " Sluší ti." Zdola se ozval zvonek. " Dojdu tam." Vstal a vydal se dolu. Julie se nemohla nabažit svatebních šatu. " Julie je tady Duke!" Ozvalo se zespodu. Julie vyšla do chodby a koukla dolů. Duke na ni zůstal zírat. " Nechceš jít ven?" Vykoktal ze sebe. " Chvilku jen se převlíknu…" Usmála se na něho.
Julie a Duke se procházeli parkem. " Víš, už dlouho ti chci něco říct." Prohlásil Duke. " A co?" Usmála se na něj Julie. " No.. Líbíš se mi…no a nechceš… nechceš se mnou chodit?" Dostal ze sebe. Julie prudce sklopila oči k zemi a zastavila. Duke není špatnej, ale já miluju Chrise… " Měl jsem být zticha!" Prohlásil smutně. Pokuď chci být zase šťastná, musím něj přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout…
Stále neodpovídala. Jen se k němu otočila a pevně ho obejmula. " Ano." Zašeptala mu do ucha. Duke ji obejmul. On je šťastný. Tak proč bych nemoha i já?! Ptala se Julie sama sebe. Jejích objetí přerušil Juliin mobil. " Promiň, ale Luccy má teďka těžký období…" Poodešla kousek dál.
" Haló?! Co potřebuješ Luccy?" Mluvila klidně. " No řekněme tak v 8 jo?" Usmála se. " Tak jo. To bude fajn, už se nemůžu dočkat! Tak jo, ahoj." Zavěsila.
" Co potřebovala?" Zeptal se Duke. Julie mobil skovala do kapsy. " Můj brat se zítra žení…no a mi s holkama děláme družičky…" Duke se zamyslel. " To je lepší než dělat plavčíka na bazénu." " Plavčíka na bazénu? Ale ne! Týden práce!" Vydechla vyděšeně. " Nenávidím tyhle týdny…" Duke se podíval na mobil. " To je mamka. Musím už domů." Políbil ji a rychlím krokem odešel. To je všechno? Pomyslela si Julie.
Pomalím krokem se vydala domu. Vztah si představovala o dost jinak. Mrzelo ji to. Duke je dobrej kluk, ale já… Před očima se ji zatmělo. Otočila se. Za ní stál Michael a usmíval se na ni. " Nad čím dumáš." Mírně se usmála. " Já vlastně ani nevím…" Usměv byl nucený. " Jedeš domu?" Přikývla. " Tak tě doprovodím a ty mi to povíš."
Oba se zastavili před Juliiným domem. " Nevím jestli je tohle dobrý nápad." Varoval ji Michael. " Teď už nemůžu vrátit to co jsem řekla." Strčila klíček do zámku. " Michaele co děláš dneska večer?" Michael pokrčil rameny. " Asi nic. Proč?"Julie zaváhala. " Bratr si dneska přivede svoji přítelkyni. Řekl ať si taky někoho vezmu…no a tak mě napadlo jestli nechceš?" Byla nejistá. " Tak jo, ale nechtěla bys pozvat svého kluka?" Julie zavrtěla hlavou. " Takže v šest." Vešla domů.
Večer
Julie uslyšela zvonek. " Jdu tam!" Křikla přes pokoj na Willa. Před dveřmi stál Michael. " Pojď dál." Usmála se na něho. " Vidím že ti je, už fajn." Prohlédl si ji. Ten usměv byl upřímný. " No jo." Zavřela za ni vchodové dveře.
V obýváku seděla mladá, krásná žena. Černé dlouhé vlasy. Velké tmavé oči, které upírala na Willa. V ruce držela skleničku červeného vína.Když se smála na tvářích měla dolíčky. Will pustil nějakou pomalou hudbu. Teď viděl jak je asi velká.
" Michaele tahle je už zabraná." Popichovala ho Julie. " Já taky." Usmál se na ni, ale stále pozoroval černovlásku. " Jmenuje se Mary." Řekla mu Julie a vydala se do kuchyně. " Večeře je hotová…" Oznámila bratrovi. Ten začal seznamovat Mary a Michaela.
Julie se posadila ke stolu jako poslední. Seděla Michaelovi po pravé ruce. " Tvoja sesrička je roztominlá." Usmála se na Willa. Ten jenom přikývnul. " Mary proč se vůbec přestěhovala do takovéhlenc díry?" Zeptala se jí Julie. Will ji probodával pohledem, ale ona se na něho nedívala. " Kvoli tvojemu bratrikovy." Usmála se na ni. " To o něm asi hodně nevíš." Prohlásila klidně. " A čo trieba?" Julie se zašklebila. " Ve sprše si zpívá, vysavač je pro něho neznámé slovo, připálí i čaj, ten bazén co máme na zahrádce nevyčistil ani jednou, je strašně žárlivej a holky střídá jako ponožky…"
Will ji kopnul. Rychle po něm hodila vražedný pohled, ten jí ho oplatit. " Da. Já vjam, ale ľáška ludý mňání…" zamilovaně se na něho podívala. " Aj tvoj prytel sa jista zmánil…" Podívala se na Michael. " Michael je můj kamarád." Řekla Julie. " Láška vžde žačíná pratelstvom." Prohlásila Mary. " Ale já kluka mám." Odbyla ji Julie. Tohle bylo to poslední o čem se chtěla bavit.
Po večeři
Julie uklízela nádobí do myčky a Michael jí pomáhal. " Zdá se mi, že jsem ji, už někde viděl." Prohlásil Michael po několikáté. " To buď rád. Mě z ní běhá mráz po zádech…" Přiznala Julie rozmrzele. " Promiň, byla to strašná večeře." Špitla. " Mě chutnalo." Usmál se na ni Michael. " To Mary ne. Poznámku ke všemu. Pokuď se k nám nastěhuje, tak já se stěhuju na Sibiř!" Michael zavrtěl hlavou.
" Zas tak strašný to nebude." Pohladil i po vlasech. " Když ji vidím, jako by nehty škrabali na tabuli." Celá se oklepala. " Tak mu to řekni." Pobídl ji. " To ne! Will je konečně šťastný!" Bránila se. " Takže každý kromě tebe má být šťastný? Jen ty ne?" Julie pozorovala podlahu. " On si to zaslouží." Michael ji obejmul. Klaply dveře. Už je pryč. Ulevilo se Julii. " Už bych měl jít." Pustil ji. " Kousek tě vyprovodím." Usmála se na něho Julie. " Díky za večeři." Usmál se na ni od dveří. " Není zač. Tak ahoj." Zamával mu. " Ahoj!" Ztratil se ve tmě.

Sotva co zabouchla dveře, stál před ní Will. " Chovala ses jako puberťačka!" Okřiknul ji. " Mám pro tebe novinku! Já sem puberťačka!" Odsekla a vydala se nahoru. Chytil ji za zápěstí. " Žádal jsem tě, aby ses chovala slušně. Proč se nechováš, tako normální holka!" Julie se mu prudce vytrhla. " Protože, jsem taková jaká jsem!" Křikla na něho a vyběhla nahoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama