Život bez hranic (22) Přátelé? Chci něco víc! - 1.část

5. července 2013 v 7:56 | Pett |  Život bez hranic


Rychle běžel a místo, kde mu pospala, že je. Když zahnul na do Holiwardské ulice, spatřil něco hrozného. Alex ležela na zemi v kaluži krve a vedle ní neznámý muž. Rychle si k ní kleknul. Z očí jí tekly slzy. Když ji Deny pořádně prohlédl, ulevilo se mu. Ta krev nebyla její. Musel ji odsuď dostat. " Alex." Oslovil ji. Pohladil ji po levé ruce. Čekal jestli se probudí.
Neotevřela oči. Pomalu k němu natáhla ruce. Chytila ho kolem krku a brečela dál. Deny seděl na zemi a vzal ji do náruče. " Alex. Vstávej." Pohladil ji po tváři. Pomalu otevřela oči. " To je dobré, jsem u tebe." Řekl mile. " Deny." Zašeptala a oči zavřela. " Alex?" Neodpověděla, jen se k němu víc přitulila. Deny ji pozoroval. Rozhodnul se. Odnese ji k sobě domů! S dívkou v náruči se vydal domů.
Dalo mu pěknou práci odemčít dveře s Alex v náruči. Položil ji na měkkou pohovku v obýváku. Alex se ho křečovitě držela. Byla špinavá. A mokrá od krve. Deny se posadil na zem. Z kapsy vytáhnul mobil a napsal svému strýčkovi. Mam Alex. Je u tebe doMa. Ps. Sezen pro ni nejake oblecení. Deny. " To bude dobré." Zašeptal jí do ucha a hladil ji po vlasech.
Alex pomalu povolila svůj stisk. Deny ji nepřestával hladit.
" Spíš?" Zeptal se jí. Otevřela oči. Deny se jí do nich díval. Alex jeho pohled opětovala. " Už se nemusíš bát. Semnou jsi v bezpečí." Čekal na její reakci. Natáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři. Deny její ruku chytil a prohlédl si ji a políbil ji.
Překvapeně se na něho podívala. Deny ji nespouštěl z očí. " Bolí tě něco? Jak ti je? Nepotřebuješ něco?" Starostlivě se jí vyptával.
" Připadám si špinavá. Myslíš, že bych se mohla osprchovat." Mile se na ni usmál. " Samozřejmě. Ukážu ti kde je koupelna." Postavil se a čekal na ni. Alex si sedla, postavila se, ale v zápětí se zkácela na gauč. Deny si k ní starostlivě kleknul. " Bolí tě něco?"
" Bolí mě nohy." Prohlásila. " To bude dobré. Pomůžu ti." Nabídnul se jí. Postavil se. Sklonil se k ní a vzal ji do náruče. Zanesl ji do koupelny. Posadil ji na zavřený záchod a začne napouštět vanu. Koutkem oka stále Alex sleduje. Alex ho taky pozoruje. Připravil jí mýdlo a huňatý ručník. " počkej taky, donesu ti nějaké oblečení." Vyšel ven. Pochvíli se vrátil. Nesl jí dlouhou košili. Alex seděla na zemi. Položil ji vedle ručníku a kleknul si vedle Alex. " Je ti aspoň trošku líp?" Zeptá se jí. " Trošičku."
" Ukaž mi kde tě to bolí." Promluvil na ni klidně. Deny se zhrozil. Neměla boty a chodidla měla do krve odřené. Zvednul se a z pod umyvadla vytáhnul lékárničku. Kleknul si k Alex. Položil si její nohu na své nohy. Pomalu jí je začal umývat. Alex ho pozorovala. Snažil se jí nezpůsobit žádnou bolest. " Až se umyješ namažu ti to." Vstal a zkontroloval vanu. Zastavil kohoutek. " Výsosti vaše koupel je připravena." Díval se na ni. " Děkuji." Prohlásí. Postaví se. " Buď opatrná a kdybys cokoliv potřebovala zavolej." Vyšel z koupelny a zavřel za sebou dveře.
Deny Alex připravil pokoj a něco k jídlu. Dost se snažil, aby ji to alespoň trošku potěšil. Nakonec se posadil na gauč. Asi po hodině to, už nemohl vydržet. Nervózně zaklepal na dveře. "Alex je ti něco!" Klepal. Nic. Otevřel dveře a nakouknul dovnitř. Deny vešel do koupelny. Došel až k vaně, která byla plná pěny. " Alex vstávej." Pohladil ji po tváři. Zavrtěla se a nevzbudila.
Deny se naklonil blíž k jejímu obličeji. Cítil její dech. Lehce ji políbil na rty. Dával si pozor, aby ji nevzbudil. Čekal jestli nezareaguje. " Alex mám pro tebe připravenou postel." Znovu ji hladil po tváři.
Pomalu otevřela oči a upřela je na klečícího Denyho. Nemohl z ní spustit oči. Dál ji hladil po tváři. Nic neodpovídala. " Pojď radši spát do postele." Pobídnul ji. Vstane. " Počkám na tebe venku." Zavře za sebou dveře. Postavil se dva kroky před dveře.
Proč má oči jen pro Chrise? To jí nejsem dost dobrej nebo co? Sice jsem žádnou holku neměl…ona je krásná, roztomilá a ták hezky voní… Ale ona stále Chris, Chris a Chris! Jenom on! Nemám u ní šanci…

Deny z myšlenek přerušila Alex. Otevřela dveře. Upíral na ni svoje oči. Při procházení dveřmi zavadila nohou o práh a letěla k zemi. Deny aby ji chytil udělal krok v před. Když ji chytil kolem pasu zakolísal. " Promiň. Jsem to ale nešika." Prohlásila a celá zrudla. " Nic si z toho nedělej." Usmál se na ni. Prohlédnul si ji z blízka. " Jsi krásná." Pomyslel si nahlas.
" Krásná?" Zeptá se ho nechápavě. " Jsem všechno jen ne krásná." Dodá. " Já to řekl nahlas?" Diví se. " Jo." Usmála se na něho. " Asi bych měl být, už zticha. Nebo řeknu něco nevhodného." Smutně prohlásil. " Mě to nevadí. Jen mě to překvapilo." Přiznala Alex.
Na sobě měla košili, co jí sahala, až skoro ke kolenům. Nic víc. Mokré vlasy měla rozčesané a vlnili se jí. Lehce se usmívala. Vypadala tak nevině…
" Měla by sis jít odpočinout a já udělám jídlo." Pustil ji. " Chceš nějak pomoct?" zeptala se ho tím roztomilým toném. " To je dobrý. Ty se běž vyspat." Máš hrozný kruhy pod očima. Pomyslel si. " Ukážu ti pokoj." Dodal. Pomalým loudavým krokem se vydal po chodbě. Zastavil se u otevřených dveří. Vešel do pokoje a počkal na Alex.
V pravo stála postel. Naproti posteli je knihovna a stůl. Deny se postavil k oknu a koukal ven. Alex se posadila na postel. " Líbí se ti tu?" Podíval se na ni. " Je to tu hezký." Lehnula si, ale pohled z něj nespouštěla. " Co bys chtěla k obědu." Vybídnul ji. " Je mi to jedno. Nechám to na tobě." Prohlásila. "Kdyby něco jsem v kuchyni." Došel ke dveřím. " Deny?" Oslovila ho. Otočí se k ní. " Ano?" " Díky." Řekla a zavřela oči. " Není zač." Vyšel z místnosti.
Deny v kuchyni dostal chuť na palačinky. Teď doufal, že budou Alex chutnat. Je ke mně tak milá, ale nezáleží ji na mě. Začal dělat těsto. Uslyšel slabý křik. Nevěnoval tomu pozornost. Myslela si, že se mu to zdá. Zvědavost mu nedala a vydal se pokoje odkud slyšel křik.
"…nic neví…" Křičel Alex ze spáni. Postavil se nad postel a pozoroval ji. Pevně objímala polštář. "…nebijte mě…nechte toho…" Deny se rozhodnul počkat jestli z ní nevyjde nějaké jméno, nebo informace. "…za ně sis mohl sám…" Křičela. "…Deyne nech toho….pusť bolí to…." Deyn! Sklonil se nad ni. " Alex je to jen zlý sen! Vstávej, probuď se." Posadil se na postel a třásl s ní.
" Zabij mě rychle a nedělej mi to ještě těžší." Křičela. " Alex vzbuď se." Třese s ni. Deyne počkej… " Víš co? Měl si mě nechat umřít! Bylo by to lepší pro nás oba!" Křičela dál. " Alex to je noční můra." Pohladil ji po tváři.
" Kdyby ti to Anderson dovolil, tak bys mě zabil? Vždyť už jsi měl tolik příležitostí… Kdybys mě nechal v jeskyni vykrvácet nebo někde venku umrznout, bylo by po mě a ty bys za to nemohl." Řekla smutně. To se jí zdá o Chrisovi? To on s ní byl v jeskyni. Nervózně si ji prohlédl.
" Jacku! Ty bys mi mohl pomoct. Zabiješ mě, že jo?" Řekla radostně. Ne Alex! Křičel Deny v duchu. " Alex prosím prober se." Třásl s ní. "Jak poslední?? Kolik vás ještě bude?" Zeptala se překvapeně. " Kolik čeho, nebo koho?" Zamyslel se. "AUU! Pusť mě… Budu dělat cokoliv, jen mě pusť. Můžeš si mě zabít… Pust mě ale!" Křičí. Takovouhlenc můru bych nepřál ani Deynovi. Ale možná jo… Lítostivě se podíval na Alex. Nevěděl jak ji probudit.
" Deny?" Vydechla zoufale. " Ty taky?" Řekla s bolestí v hlase.
" Alex co taky?" Čeká jestli se probudila nebo stále spí a zdá se jí její noční můra. " To neříkej! Nemusel jsi mi pomáhat… Myslela jsem si, že jsi můj kamarád." Šeptala a brečela u toho. Deny ji hladil po tvářích přes které jí tekly slzy. " Alex? Je to jen sen." Chlácholil ji. " Deny ne! Nedělej to… prosííím!" Škemrala zoufale a cukala sebou. Deny sebou prudce škubnul, až skončil na zemi na druhé straně pokoje. Posadil se a hodnou chvíli zíral na zem. Rychle dýchá.
Alex se probrala a pomalu posadila na postel. " Alex!" Šťastně k ní přiskočí. " Nech mě prosím." Žadonila. Vyskočila na nohy a utíkala ven z pokoje. Deny běžel za ní. Alex běží pořád rovně po chodbě a na konci zahnu do prava. Když ji Deny doběhnul začala couvat pozadu, byla ve slepé uličce, nebo spíš pokoji. " Prosím ne…rozmysli si to…" Deny si ji prohlédl. " Co si mám rozmyslet?" Zeptal se nechápavě.
" Vždyť to víš…" Řekla. Zády narazila do zdi. Deny udělal dva kroky k ní. " O čem to tu meleš?" Stál v půlce cesty k ní. Alex se přikrčila. Došel až k ní. " To byla jen noční můra." Prohlásil klidně a pohladil ji po vlasech, aby ji uklidnil. " Noční můra? Ne…" Řekla smutně. Sklopí pohled k zemi.
" Už je to dobrý." Mírně se na ni usmál. Ani se na něj nepodívala. " Pojď si sednout na gauč." Pobídnul ji. Udělal krok dozadu. Pomalu kolem něho prošla. Nerozhodně postávala vedle gauče. " Neboj on tě neukousne." Prohlásil Deny a posadil se na gauč. Alex ji opatrně sednula na kraj. " Bude ti líp, když mi řekneš o čem se ti zdálo."
Deny se mírně usmíval a čekal, co se bude dál dít. " Když já nevím." Prohlásila nerozhodně. " Jsem tvůj kamarád, tudíž mi můžeš říct všechno." Věnoval jí přátelský usměv. " Když ti to řeknu, nebudeš už takovej jako jsi teď." Řekla smutně. Deny se jen usmál. " Neboj. To se nestane." Protáhnul si záda. Alex stočila pohled k zemi. " Bylo tam pět osob. A měli jedno společné. Všichni mě nenáviděli." Zašeptala. Deny ji pozoroval.
" Všechny jsem je znala." Řekla. " A kdo tam byl?" Zeptal se jí jemně. Nechtěl na ni tlačit. " Chris, Jack, Deyn, kluk z nádraží…a ty." Teď Deny pochopil, proč před ním utíkala. " Já bych ti nikdy neublížil." Prohlásil odhodlaně. Alex se na něho otočila. " To už mi víc lidí řeklo a nakonec to tak nebylo." Řekla smutně. " Já bych holce nikdy neublížil."
" Hm…" Zabručela. Deny se k ní posunul. Seděl jen kousek od ní. Pomalu k ní natáhnul ruku. Pohladil ji po ramenu. " Neboj se mě." Zaškemral. Alex chytila jeho ruku a druhou rukou ho pohladila od zápěstí, až po rameno. Deny se jen rošťáčky zašklebil. " Už se nebojíš?" Zeptal se s úsměvem. Lehla si na gauč záda. Deny ji hladil po tváři. Při hlazení zavřela oči. " Slibuji, že tě budu chránit." Prohlásil Deny. Alex otevřela oči a koukala na něho. " Nedovolím, aby ti někdo ublížil." " Jsi ten nejlepší kamarád jakého jsem kdy měla." Deny se na ni zazubil. " To jsem rád." Usmála se na něho.
" Deny už jsem doma!" Ozvalo se ode dveří. Deny v tu chvíli vyskočil na nohy. " Jsme v obýváku." Mezi dveřmi se objevil učitel.
" Takže to je ta holka." Usmál se na ni. Alex se přikrčila. Deny se posadil. " Alex tohle je můj strejda." Ukázal na muže ve dveřích.
" Těší mě, že vás poznávám." Anderson přistoupil blíž. " Mě taky. Co, ale teď s tebou?" Posadil se do křesla. " Můžu klidně jít. Ten chlap, už není." Učitel se trošku zamračil. " Tak to v žádném případě. Do doby něž budeš v bezpečí zůstaneš tady."
" A co budu dělat?" Usmála se. Učitel se zamyslel, na čele se mu udělala vráska. " Jako normální holka, budeš chodit do školy, ale v přestrojení." Prohlásil po chvilce přemýšlení. " Takhle? Vždyť vypadám hrozně." Řekla. " Do zítřka z tebe uděláme novou studentku naší školy." Řekl prostě. Alex se nešťastně podívala na Denyho. " Ty víš, jak hrozně vypadám. Budu ti dělat ostudu…" Deny se jen usmál.
" Pokuď tě do rukou dostane Lexi, tak tě nikdo nepozná."
" V baťohu mám nějaký šminky, s nima bych to zvládla i sama. Můj batoh!" Vykřikla a postavila se na nohy. " Zavolám Lexi." Prohodil učitel a vyšel z obýváku. Deny se na Alex usmál. " Lexi ti nějaké sežene a k tomu i oblečení."
" Ale já ten baťoh doopravdy potřebuju." Upřela své oči na Denyho. Ach jo… " Chvilku počkej." Vytáhnul z kapsy mobil. " Nevíš, jak se ten hotel jmenoval?" Pohlédl na Alex. Musíš si přece něco pamatovat… " Ne…" Deny se zamyslel. " Neměl ten hotel něco zvláštního? Něco podle čeho bys ho poznala?"
" Já nevím… Jak jsem vyskočila ven a spadla na ten zamrzlej bazén, neměla jsem moc času si ho prohlížet." Zamrzlej bazén! Deny se plácnul do čela. " Hotel Sahara! Celoročně tam mají ledovou plochu!" Vykřiknul radostně. Na mobilu začal psát sms. " V jakém pokoji si byla?" Zeptal se jí. " Já si myslím, že to bylo číslo 261." Chvíli zamyšleně koukal na mobil. " Dobře. Baťoh tady máš do půl hodiny." Usmál se na ni.
" Zapomněl jsem ti namazat ty nohy." Natáhnul se na stůl, kde ležela velká tuba masti. Nandal si na ruku a druhou chytil Alexinu nohu. Pomalu a jemně jí nohu masíroval. Doufám, že je to příjemné a líbí se jí to… Alex se po chvíli natáhla na gauč. Vypadá, že se jí to líbí…je krásná… Když si Deny myslel, že svou práci odvedl dobře začal masíroval i druhou nohu.
Alex se zavrtěla. " Je ti něco?" Prohlédl si ji. Musím být opatrný je křehká jako porcelánová panenka… " Štípe to." Otevřela oči. Deny se na ni díval. " Promiň. Pomůže ti to." Sklopil oči k jejím nohám. " Ty za to přece nemůžeš." Prohlásila Alex. Ale můžu…měl jsem být opatrný! Deny nesouhlasně zavrtěl hlavou. Otevřel pusu, ale v zápětí ji zavřel. Pustil její nohu na gauč. Omlouvám se ti…lásko… Stále koukal na její nohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama