Život bez hranic (23) Mezi láskou a bolestí není rozdíl! - 2.část

8. července 2013 v 13:01 | Pett |  Život bez hranic


Chris zavedl Julie do svého pokoje. Julie mu bez řečí podala jeho mikinu. " Počkej tu chvilku." Požádal ji. Za chvíli se vrátil a přinesl Julii suché oblečeni. " Převlíkni se nebo budeš nemocná. Moc se omlouvám jak jsem tě odtáhl, ale nic lepšího mě nenapadlo." Julie se na něho ani nepodívala. " Tys zabil Klentonovou?" Upřela na něho své křišťálové oči. " Ne! Nikdy jsem nikoho nezabil." Bránil se Chris. Znovu sklopila oči k zemi. " Věř mi!" Stoupnul si za ni. " Prosím věř mi." Žadonil nešťastně.
Michael se na nimi vydal, ale ztratil je z dohledu. Podrážděně se vrátil ke škole. Přestalo pršet, ale vzduch byl nasáklý vlhkostí. " Luccy a Katie seděli na schodku. " tratil jsem je." Sykl Michael. Z kapsy vytáhl mobil a vytočil číslo.
Steve zrovna vylezl z vany. Mobil jezdil po kuchyňském stole.
" Haló? Michaele co se děje?" Začal být nehvozdní. " Nikomu nic není? Zůstaňte tam, hned jsem u vás!" Zavěsil. Rychle se vydal do ložnice převléct. Ze stolu vzal mobil a klíčky od auta. Schody dolů bral po čtyřech.
" Já ti věřím." Špitla Julie. Zůstala stál k němu zády. Chris ji zezadu obejmul. " Počkej." Odsunula ho. Nechápal ji. " Budeš mokrej jako já." Varovala ho. " To nevadí" Pevně ji k sobě přitiskl. Julie se tentokrát nechala. Už zase se cítila v bezpečí jako předtím. Do pokoje vtrhnul malý, pětiletý kluk. Na sobě měl modré pyžamo s medvídky.
Před školo prudce zabrzdila černá Audi. Z auta vyskočil tělocvikář. " Kde je?" Byl nervózní a unavený. " V kabinetu." Oznámil mu Michael. Učitel schody vybíral po pěti. Zastavil se, až ve dveřích kabinetu. Michael, Katie a Luccy šly za ním. Učitel si prohledl mladou kolegyni. Hlasitě si povzdechl. " Pojďte pryč." Až všichni vyšli ven zabouchnul kabinet. " Kde je Chloe?" Rozhlédla se kolem sebe Katie.
Malí kluk poskakoval kolem Chrise a Julie. " Budeme si hrát! Budeme si hrát!" Křičel na celé kolo. " Dneska ne mám to návštěvu." Oznámil Chris malému bráškovi. Ten se v tu chvíli zastavil a zůstal stát na místě. " Tohle je můj mladší bráška Max." Ukázal na kluka, který vypadal, že se každou chvílí rozbrečí. Julie si k němu dřepnula. " Ahoj. Já jsem Julie." Usmála se na něho. " Budeš si semnou hrát?" Zeptal se jí Max nevinním dětským hláskem. Julie přikývla. Chlapec se na ni usmál. " A můžu ti říkat Julčo?" " Klidně." Max ji chytil za ruku a mířil do obýváku. Chris mu zastoupil cestu. " Julie se, ale musí první převléct." Max se usmál. " Počkáme tě v obýváku." Nechali ji v pokoji samotnou.
Max se hrál s červeným autíčkem a Chris si hrál s ním . Julie je pozorovala od dveří. První si jí všimnul Max. " Zahrajeme si pexeso!" Zajásal a začal hrabat v krabici plné hraček. Julie se posadila vedle Chrise na zem. Na sobě měla oblečení Chrisovi mámy. Naklonila se k Chrisovu uchu. " Já ti věřím." Věnovala mu vřelý usměv.
Max začal rozdělávat pexeso po koberci. Do obýváku nahlédla máma. " Kluci! Že se nestydíte! Vždyť je to tu jako u prasátek." Začala sbírat hračky co se váleli na zemi. " Já to uklidím." Nabídl se Chris. " Dobře. A až to uklidíš pojďte na jídlo." Odešla zpátky do kuchyně. Julie mu začala pomáhat. " Je mi to takové trapné tu u vás jíst…" Přiznala. Chris se nechtěně dotknul její ruky. Byla ledová. " A proč?" Pohladil ji po hřbetu ruky. " Já nevím." Pokrčila ramena.
" Odvezu vás domů." Prohlásil učitel. " Ale co Julie?" Zeptala se Luccy zoufale. Postelní dobou jí připadalo, že jsou si víc a víc vzdálené. " Teď večer nic neuděláme. Zítra si dáme schůzku v osm a vymyslíme co s touhle situaci." Nehvozdně přešlapoval z nohy na nohu. " Ráno moudřejší večera." Zněli jeho poslední slova.
Julie seděla v čele stolu, v pravo seděl Max a naproti němu Chris. Jejich máma nandávala na stůl. Byla milá a stále se usmívala.
" Mockrát děkuji paní Smithová." Usmála se na ženu co jí nalila citronovou limonádu. " Ale no tak Julie, říkej mi Bree." Nakázala si veselým tónem. " Tak dobře." Podívala se na talířek. Rizoto s kuřecím masem a zeleninou krásně vonělo. Už dlouho neměla teplou večeři. Od doby co žije jenom s Willem si maximálně objednali pizzu. Do očí se jí hrnuli slzy. " Nebuď smutná." Žadonil Max smutným tónem. Julie zvedla hlavu. " Já jsem šťastná." Smála se na něho.
Bree se posadila do čela stolu. " Dobré chutnání." Usmála se na Julie a ta jí usměv oplatila. " Julie co vůbec dělají tvoji rodiče?" Zeptala se mile. Chris po mámě hodil varovný pohled. " No…moji rodiče jsou víc jak tři měsíce nezvěstní." Bree v klidu spolkla sousto. " Jak se jmenují tvoji rodiče." Julie k ní vzhlédla. " Rose a Thomas." V hlase jí zněla naděje. " Thomas byl stále v terénu a Rose pracovala doma." Julii div nespadla brada pod stůl. " Vy je znáte." Přikývla.
" S tvojí mámou jsem chodila do školy. Vždy byla velice chytrá. A taky moc hezká, jako ty." Julie sklopila oči. Cítila jak se na ni všichni dívají. " Už bylo dost řečí." Prohlásila Bree. " Najezte se a potom si o tom ještě popovídáme."
Julie se posadila na gauč. Max přinesl twister. Chris pomáhal mámě v kuchyni. Julie chtěla taky pomoct, ale Bree ji poslala do obýváku. " Tak jo." Pomohla Maxovi s přípravou a pustili se do hry.
" Chrisi co se stalo?" zeptala se máma vážně svého syna.Chris se obkročmo posadil na židli. " Já vlastně, ani nevím." Zatřásl hlavou. " Klentonová semnou chtěla mluvit. No a pak přišla Luccy a tvrdila, že jsem ji zabil." Žena se mračila. " A co si o tom myslí tvoje kamarádka?" Zeptala se neklidně. " Věří, že mi. Ale já ji nezabil! Přísahám!" Chris byl zoufali.
" Mami! Mami!" Do kuchyně přiběhl Max. " Julie krvácí!" Křičel na celé kolo a skákal na místě. " To nic není." Ve dveřích se objevila Julie. Nos si držela rukou a hlavu měla mírně nakloněnou. Chris k ní rychle přiskočil s kapesníkem. " Díky." Usmála se na něho. " To nic není." Když se dotkl její ruky, projel jí elektrický proud. Ucukla. " Je ti něco?" Zeptal se Chris starostlivě. " Ne. Nic mi není."
" Dej si sprchu a já ti připravím nějaké oblečení na spaní. Chris mi všechno řekl a já trvám na tom, aby si strávila noc tady u nás." Prohlásila Bree. Julie přemýšlela. " Moc vám za všechno děkuji." Chris ji vytáhnul z kuchyně a ukázal koupelnu. " Počkám na tebe u mě v pokoji." Řekl s úsměvem.
Julie měla na pračce nachytané oblečení i ručník. Vlezla do sprchy a pustila na své znavené tělo teplou vodu. Chris…Je to vůbec on? Proč na něho nedokážu zapomenout? Šáhla si na krk. Kde mám křížek! Musela jsem ho někde ztratit! Do očí se jí hrnuly slzy. Vylezla ze sprchy a prohledala vypůjčené oblečení. Nikde nebyl. Převlékla se do toho co bylo na pračce.
Vešla do pokoje. Chris kouřil na balkoně. Julie se posadila na postel a pozorovala ho. " Ty jsi už tady? Proč si nic neřekla?" Posadil se vedle ní. Pokrčila rameny. Smutné oči se vpíjeli do těch jeho.

" Co se Ti stalo, že se tak smutně díváš??" Zeptal se jí Chris. Julie zavrtěla hlavou. ,,Nedívám se smutně, já smutná jsem." Špitla.
" Proč?" Proč vyhledával oční kontakt. " Protože se bojím." Přitáhla si kolena k bradě. " A když Tě chytím za ruku, pořád se bojíš?" jemně ji stisknul ruku a podíval se do křišťálových očí, co na něho zíraly.
" Teď, ještě víc, že mě pustíš." Přiznala a nezpuštěna z něho pohled.
,, Neboj nikdy tě nepustím." Obejmul ji. Julie ho odsunula. " Počkej."
,,Seděla jsem vedle tebe a slzy mi stékaly po tváři...objal si mě a řekl. Ať už tě trápí cokoli, doufám, že tě jako tvůj pravý kamarád co nejrychleji utěším...! Nevěděl jsi ale, že to, co mě rozplakalo bylo právě jedno slovo-KAMARÁD..." Řekla Julie. Chris neodpovídal.
" Myslel jsem, že ty a Duke…Vždyť už si s ním podruhé!" Řekl nebojácně. Julie zavrtěla hlavou. " Tak to není. Dívala jsem se mu do očí, ale představovala jsem si ty tvoje...Pohladil mě po vlasech, a já si představovala, že mě hladíš ty...Políbil mě, a já si představovala, že se líbám s tebou...Držel mě za ruku, a já si představovala, že mě držíš ty...V tu chvíli jsi šel kolem....
Chtěla jsem tu ruku vysmeknout a chytit tě...Pak jsem mu ji ale jen pevně stiskla a uvědomila si, že pokud mám být opět šťastná, musím o tebe přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout. Jenomže pak jsme se rozešli a byl si tu ty a utěšoval mě, ale já udělala stejnou hloupost." Slzy jí tekly po tváři.
" Když jsem vás tenkrát viděl držet se za ruce žárlil jsem na něho. Chovala ses ke mně jako ke kamarádovi…" Mluvil pomalu. " Ale to protože jsem měla strach, že moje city nesdílíš." Vyhrkla. " O to se nemusíš bát." Propletl jejich prsty. " Zítra ve škole musíš být opatrná…" Zašeptal jí do ucha.Mám ze zítřka strach." Přiznala. Hlavou se opřela o jeho hruď. Jen tak koukala z okna. " Ty ne?" Zaklonila hlavu a podívala se na Chrise.
Neodpovídal, jen jí koukal do očí. " Když jsme byli malí, chodili jsme spolu do školky. Vždycky sis plácala hrad z písku. Nikdy jsem nechápal jak si to dokázala. Chtěl jsem si s tebou hrál, ale ty sis hrála s Dukem. Když u tebe nebyl bral jsem ti lopatku a zlobil tě. Pamatuješ?" Zeptal se pomalu. " Pokaždé když si mi ji vzal řekl si mi, že mi ji vrátíš, ale musím si s tebou hrál. Kdybys mi ji nebral tak bych si tě asi nevšimla." Špitla a dodala usměv. " Pak si mě naučila skákat přes švihadlo a skákat panáka…" Dodal Chris. "…slíbil jsem ti, že budeme kamarádi, ale každý z nás šel na jinou základku a já jsem tě neviděl, až do doby něž jsme se potkali v parku. Tam sis z krku sundala jeden z křížku a dala mi ho. Od té doby ho nosím." Při zmínce o křížku se Julie přikrčila. " Víš já…" Začala koktat. Chris jí něco vložil do dlaně. " Našel jsem ho v parku. Bylo rozbité zapínání, ale zpravil jsem ti ho." Oznámil jí Chris. " Díky." Špitla potichu.
Chris si pohladil po vlasech. " Vzpomínáš na první den školy?" Julie slabě přikývnula. " Zmateně si bloudila po chodbě a hledala třídu. Nedávala jsi pozor na cestu a vrazila si do Tessarika. Klekla sis na kolena a začala sbírat sešity. Michael, který šel kolem si pomohl… " Povídal Chris. Julie jen souhlasně kývala hlavou. " Ani my to nepřipomínej." Mírně se usmála. " Jak to vůbec víš?" Zeptala se ho a otočila na něj hlavu. Přes slabé světlo, co do pokoje dopadalo z ulice mu viděla do očí. " Stál jsem na druhém konci chodby a pozoroval tě. Chtěl jsem jít za tebou, ale ty ses začala bavit s Michaelem. Usmívala ses…" vydechl smutně. Julie se k němu přitiskla. " Michael pro mě nic neznamená, je to jenom kamarád. To ty jsi pro mě vším. Nechci nikoho jen tebe." Šeptala Julie.
" Zítra vstaneme kolem šesté a stavíme se pro tvoje věci." Prohlásil Chris. " Teď bys měla jít spát." Pomalu se začal zvedat. Julie ho zatáhla zpátky. " Nechoď. Zůstaň tu ještě chvíli se mnou." Řekla nevinně jako malé dítě, co se v noci bojí. Chris se posadil zpátky a hladil ji po vlasech. Do ucha jí šeptal ukolébavku.
Ráno
Julie se vzbudila jako první. Chris spal vedle ní. Z topení sesbírala svoje oblečení a rychle se převlékla. Vypůjčené věci poskládala na židli. Pomalu došla, až nad postel. Sklonila se ke spícímu Chrisovi a jemně ho políbila na čelo. " Vstávej." Zašeptala mu do ucha. Chris se k ní otočil zády. Opravdu není ranní ptáče… " Chrisi musíme do školy." Prohlásila. Chris se k ní otočil, ale oči měl zavřené. " Zrovna se mi zdál krásný sen…nemuseli jsme do školy…" Promnul si oči a posadil se. " To mě taky…" Přiznala Julie a pozorovala Chrise jak vstává. " Zdálo se mi o tobě a mě. Seděla jsem tady na posteli a ty jsi klečel nade mnou…" Chris udělal přesně to co mu Julie popisovala. " Usmíval ses na mě a stále ses ke mně přibližoval, až si byl tak nebezpečně blízkou…" Cítila jeho dech, voněl po mátě, až ji z toho šimralo na zádech. " A pak?" Zeptal se jí Chris. "… Naklonil ses mě, abys mě políbil a pak jsem se vzbudila." Chris se k ní nakláněl blíž a blíž. Ani né centimetr…
Dveře se otevřely a do pokoje vběhnul Max. Chris sebou cuknul a posadil se na postel vedle Julie. " Snídaně!" Skočil na postel, mezi Julii a Chrise. " Jak ses u nás vyspala?" Usmíval se na Julii. " Krásně." Pohladila ho po hlavě. " Běž nás počkat do kuchyně." Oplatila mu usměv. Malí kluk seskočil z postele a upaloval pryč. Chris se k Julii nahnul. " Pokračujeme ve snění." Julii ho s úsměvem odstrčila. " Žijeme realitou a musíme do školy."
U Juliina domu

" Počkej tady. Bratr bude vyvádět, že jsem mu nedala vědět, kde jsem." Požádala ho. Chrisovi se ta myšlenka nelíbil, ale zůstal čekat před domem. Prosím Wille nedělej to ještě těžší než to je… Jen co Julie vstoupila do domu stál Will za ní. " Kdes byla celou noc?!" Zařval na ni. " Přespala jsem u Luccy." Pokrčila rameny, jako by nic. Vyběhla schody do pokoje. " Luccy jsem volal a ona říkala, že neví kde jsi!" Neodpovídala. Jen si do tašky naházela nějaké učení a převlékla se. " Řekni mi kam jdeš!" Stoupnul si nad ni. Zkus hádat! Odsekla mu v duchu. " Do školy." Obešla ho. Když scházela schody slyšela ho, jak na ni něco křičí. Rychle vyšla před dům. Chytila Chrise za ruku a táhla ho směrem ke škole. Musím odsud pryč…ne já chci odsud pryč. Opravila se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama