Dear diary (5)

22. ledna 2014 v 17:54 | Luci |  Dear diary


6.9.

Dnes jsem neměl vstát! Když zazvonil ten otravnej budík, měl jsem ho shodit na zem a dál spát! Ne, já vůl jsem vstal a dokonce se na dnešní den těšil. Ve škole jsem pozoroval Báru. Dneska jí to obzvlášť slušelo. Měla krásné bílé šaty za krk. Už jsem si začal představovat, jak by asi vypadala bez nich, když do mě Dom začal hustit zamilovaný žvásty o Evičce. Nechtěl jsem se hádat a tak jsem ho nechal mluvit, samo sebou to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven - Domovi to ale nevadilo, tak proč se tím zabývat? Po škole jsem ani nešel na oběd, spěchal jsem. Hodil jsem si věci domů a vzal si sportovní tašku plnou věcí do posilovny. Ani jsem vlastně nevěděl, co všechno se mi bude hodit a tak jsem toho pobral co nejvíc - proto už cesta do posilovny bylo takové posilování. Celý upocený a vyřízený jsem se dotáhl do posilovny a vstoupil jsem dovnitř. Ihned po mě chtěli zaplatit. Peníze jsem dával nerad, ale co bych pro Barunku neudělal… V šatně jsem se chvatně převlékl. Nebylo mi tam moc příjemně, všude namakaní borci a já nikde nemám ani náznak svalu. Vešel jsem do té posvátné místnosti. Na většině strojů už někdo byl a pracoval na sobě. Než jsem se stačil rozkoukat, přiskočil ke mně jakýsi tajtrdlík a začal se mě vyptávat na spoustu věcí. Zmateně jsem mu všechno řekl. Ptal se na dost divný věci, třeba kolik vážím a tak… Připadal jsem si jako u doktora. Nakonec mě dovedl k nějakému stroji a ubral víc jak polovinu závaží. Ukázal mi, jak mám se strojem pracovat a nechal mě tomu stroji na pospas. Zkusil jsem závaží zvednout. Ani s vypětím všech sil se mi to nepodařilo… Klid, to zvládneš, uklidňoval jsem se… Moc mi to nepomohlo. Na druhý pokus jsem ho zvedl. Pyšně jsem se rozhlédl po posilovně, jestli se všichni dívají. Nikdo si mě nevšímal. Když jsem chtěl závaží zase pomalu vrátit do výchozí polohy, došly mi síly a závaží s řinčením dopadlo na zem. Teď si mě k mé hrůze všímali všichni! Smáli se mi! Vyletěl jsem ven jak namydlenej blesk. V šatně jsem popadl své věci a utíkal pryč. Až doma jsem se jakš takš uklidnil… Teď po tabulce čokolády píšu tento záznam. Možná tě napadlo, jak je to s mými svaly… Ano, stále by je nenašel ani Sherlock Holmes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aňulí Aňulí | Web | 22. ledna 2014 v 19:33 | Reagovat

Fakt super těším se na pokračování. Moc pěkně to píšeš. A chudák s tou posilovnou:(:D

2 Katee Katee | Web | 22. ledna 2014 v 19:35 | Reagovat

To bylo super :D Hrozně se mi líbí ta úvodka, jak jsou tam vidět detaily papíru :)

3 Nekra Nekra | Web | 22. ledna 2014 v 21:46 | Reagovat

To neva, svaly nejsou to hlavní ;).

4 Minnie Minnie | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 13:52 | Reagovat

Dobrý :D Škoda těch jeho peněz :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama