Otázka štěstí

4. února 2014 v 15:44 | Luci |  Na přání
První povídka na přání je tu, snad se bude líbit :)
Povídku na přání si můžete objednat zde


"Hej blbe! Přihraj sem sešit z matiky!" zakřičel Erik přes celou třídu. Lukáš se ani nenamáhal zvednout hlavu, bylo mu jasné, na koho křičí. "Neslyšel si?" ozve se nad ním hrozivě. Erik se přesunul až k jeho lavici. "Jsi nemocný, že se staráš o matiku?" zeptal se Lukáš. Vypadal klidně, ale v jeho nitru to vřelo jak v sopce před erupcí. Nenáviděl toho nagelovanýho frajírka, který neměl mozek větší než kuře a promenádoval se po škole jako král. "Není ti nic do toho, co mi je! Naval ho, nebo ti zkřivím fasádu." zavrčel Erik. Lukáš si ještě živě pamatoval, jak to dopadlo minule, když se spolu pustili do konfliktu. Strávil týden doma, aby se vůbec zotavil… Neochotně tedy přisunul sešit k Erikovi. Ten se na něj vítězně a spokojeně zašklebil. "Vidíš blbe, příště si můžeš víc pohnout." Konstatoval se smíchem a i se sešit se odebral do své lavice. Lukáš ho nenávistivě pozoroval. To on mohl za to, že byl ve třídě těžce nepopulární.
"Hej! Počkej!" zakřičel Lukáš, když hodina skončila a Erik šel pryč. Škola končila a Lukáš stále neměl svůj sešit do matematiky. Erik šel dál, jako by nic neslyšel. "Eriku! Počkej slyšíš?!" zkusil to Lukáš znovu a prodíral se davem na chodbě. Erik trošku zpomalil a po chvíli se dokonce zastavil. Lukáš se k němu prodral. "Eriku můj sešit!" vychrlil ze sebe. Žádnou odpověď ale nedostal. Erik se vášnivě líbal s jednou z roztleskávaček. Lukáš do něj strčil loktem. Erik od sebe dívku neochotně odsunul a na Lukáše se pěkně z vrchu podíval. "Co chceš? Nevidíš že mám něco na práci?" zavrčí nepříjemně. "Dej mi můj sešit a třeba se tu olízejte celí!" sykne Lukáš. Erik zatne pěsti. "Si myslíš že si kdovíjak vtipnej co?" utrousí Erik a Lukáš se usměje. "Já jsem vtipnej a ty máš můj sešit." Řekne pobaveně. Erik se zamračí ještě víc. Ze své tašky vytáhne Lukášův sešit. To je nějaké snadné, pomyslí si Lukáš ve stejný okamžik, kdy z jeho sešitu vyletí první papíry. Erik ho přímo před jeho očima rozcupuje na kousky. "To je varování! Já nejsem srab jak ty!" sykl na něj a zmizel v davu. Lukáš jen zatínal pěsti a pozoroval zbytky svého sešitu. Toto mu nedaruju, hajzlovi, říkal si v duchu. Nebylo to totiž poprvé, co mu Erik ublížil a ztrapnil ho.
"Třetí tyč! Kapitán týmu Erik Foster dnes není ve své kůži, několikrát byl faulován a ještě netrefil ani jednu branku." Hlásil moderátor fotbalového utkání. Lukáš se spokojeně usmíval. Takovej trapas Erikovi jen přál. "Kapitán se rozbíhá a střílí! Ale ne! Ujel na mokré trávě a skončil na zemi. Nezvedá se. Už k němu přibíhají přivolaní doktoři. Eriku drž se!" pokračuje moderátor. Lukášovi září oči štěstím. Nechtěl na tento zápas jít zvlášť po dalším incidentu s Erikem, kdy ho Erik hodil do popelnice před školou. Odpíská se timeout. Potřebují dát Erika do kupy. Lukáš se zvedne a protáhne se. Je to lepší jak kino, skočím si pro popkorn, pomyslí si spokojeně a stoupne si do fronty. "Erik Foster je už zase na nohou! Dámy a pánové, tento mladý muž se jen tak nevzdává! Rozhodčí odpískal pokračování zápasu. Erik vykopává a ano! Střílí gól! Krásné rána!" křičí moderátor do svého mikrofonu. Lukáš vyběhl z fronty a vrátil se na místo. To snad není možné!

Upřel svůj pohled na osobu s dresem číslo 11. Erik. Zrovna měl v držení balón a běžel znovu k bráně. "Další útok na bránu! Kapitán se vzpamatoval. Střílí a…Mimo! Co se to dnes s kapitánem děje? Tolik tyček nestřelil od svého nástupu do týmu!" lamentoval moderátor a Lukáš se spokojeně usmíval. Do konce zápasu zbývalo už jen pár minut. Lukáš dál pozoroval Erika, kterému párkrát utekl míč přímo pod nohama a ještě jednou trefil tyčku. Západ skončil, školní tým pod vedením Erika prohrál. Fanoušci zuřili, jen Lukáš se culil. Měl takový prapodivný pocit, že za tu prohru mohl on sám. Došlo mu, že když se na Erika díval, nedařilo se mu, a když se nedíval, střelil gól. Lukáš se rozhodl tuto teorii vyzkoušet a zaměřil svou pozornost na dívku, která ve stánku prodávala točenou zmrzlinu. Usmívala se na zákazníka, a když natočila požadované množství, chtěla troj vypnout. Nedařilo se. Lukáš vytřeštil oči a otočil se k ní zády. Když se po chvilce podíval znovu, stroj byl bezpečně zastavený a dívčina se usmívala. Zalapal po dechu. Já dokážu ovlivnit lidské štěstí?! To je bomba! Už si ze mě nikdo nikdy nebude dělat srandu nebo ho štěstí navždy opustí! Pomyslel si Lukáš spokojeně a promnul si ruce. V duchu už si představoval, jak jeho popularita narůstá a každý chce být jeho přítel. Však proč ne, kdo by obětoval své štěstí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tery Tery | Web | 4. února 2014 v 16:35 | Reagovat

Super povídka :)

2 Aňulí Aňulí | Web | 4. února 2014 v 17:43 | Reagovat

Vážně píšeš dobře! Baví mě to.... asi nebude pokračování že?:D:(

3 Luci Luci | E-mail | Web | 4. února 2014 v 17:53 | Reagovat

[2]: pokračování nebude, povídky na přání jsou jednodílné ;) ale můžeš si u nás povídku objednat :D

4 MarySan MarySan | Web | 4. února 2014 v 19:34 | Reagovat

Je to je dobrý a obědnávám si další díl :D :P

5 Minnie Minnie | E-mail | Web | 4. února 2014 v 21:41 | Reagovat

Páni, super povídka :D

6 Katee Katee | Web | 6. února 2014 v 18:22 | Reagovat

To je dobrý nápad :D hezké :))

7 unfounded. unfounded. | Web | 9. února 2014 v 18:29 | Reagovat

aw, pořád tady odpadávám nad tvým designem, protože Rose & 10. Doctor jsou spolu úplně perfektsdhfksdh <3
Jinak příběh je moc pěkný, možná si taky nějaký objednám :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama